Jednání novozélandské
premiérky Jacindy Ardernové přesně potvrzuje teorii formulovanou v Prolomení
hradeb. Ukázková příslušnice nadnárodní elity, feministka, cítí se doma víc v
globálních byrokratických strukturách než na Novém Zélandě.
Není cvičená k tomu, aby přemýšlela a už vůbec ne k řešení problémů. Úplně
perfektně ale umí něco jiného - vyhodnotit, kdo drží moc, a získat jeho přízeň.
V tomto případě se ponižuje před vůdci radikální islámské komunity. Úplně
stejně by reagovala na jakoukoliv jinou stresovou událost. Nemá v zásobě nic
jiného.
A je dobré si všimnout, že i toto sebeponižování cílí víc na vytváření dojmu
než na co jiného. Třeba probíhající odzbrojení obyvatel je dobrovolné. Kdo
chce, ten si svou útočnou pušku nechá. Jde o mediální obraz, nikoliv o realitu.
