Sedm hříchů „Prahy 7 Sobě“

VALÁŠEK ALTAIR·FRIDAY, OCTOBER 5, 2018

Za chvíli se otevřou volební místnosti a o vládu nad Prahou se snaží i podivný spolek „PRAHA SOBĚ“, který vzešel z podobné instituce „Praha 7 Sobě“, která od minulých voleb vládne Praze 7. Je o mně známo, že nepatřím k jejich příznivcům. Pokud uvažujete o tom, že jim dáte hlas, přečtěte si o jejich působení.

Hřích první: Nová radnice

Skupina kolem starosty Čižinského vznikla kolem dvou aktivit. Takzvaného Referenda za nepředraženou radnici a snaze zabránit stavbě nákupního centra Palác Stromovka. Jak to dopadlo ve chvíli, kdy se dostali k moci?

Nová radnice pořád není a úřad stále sídlí v pronajatých prostorách pronajatých od ministerstva financí na Nábřeží kpt. Jaroše. Radnice neprůhledným způsobem (o kterém bude řeč v jednom z dalších hříchů) koupila od prodávajícího se sídlem v daňovém ráji ruinu budovy v dolních Holešovicích, která bude vyžadovat nákladnou rekonstrukci, jejíž konec je v nedohlednu.

O nové radnici zatím víme, že bude stát skoro o sto miliónů více, než kolik bylo plánováno a že se do ní stejně všichni úředníci nevejdou a úřad bude sídlit na několika místech. Právě snahou zabránit rozdělení úřadu přitom vládnoucí politici zdůvodňovali, proč nelze radnici umístit do spousty prázdných kancelářských prostor, které vinou parkovacích zón na Praze 7 jsou.

Třešničkou na dortu je, že náklady na metr čtvereční může „nepředražená“ radnice směle konkurovat projektům té „předražené“.

Hřích druhý: Palác Stromovka

Základním principem party kolem pánů Čižinského a Zelenky je, že nikdo nikde nesmí nic postavit a když už, tak na tom nesmí nic vydělat. Obětí jejich NIMBY (starosta Čižinský na místo stavby kouká z oken svého bytu) aktivismu se stal projekt nákupního centra Palác Stromovka. S využitím obvyklých triků celá léta sabotovali celý povolovací proces. V důsledku marně - investor i přesto získal stavební povolení.

Když se stali vládci Praha 7, nechali si vypracovat studii, co by se s tím dalo dělat. Poté co se ukázalo, že v podstatě nic, studii promptně utajili (i o tom bude později řeč) a začali se společností Lordship jednat. Nacházeli se přitom v nejhorší možné pozici: všechny trumfy měla protistrana a oni přitom museli vykázat nějaký úspěch, jinak by je jejich vlastní stoupenci sežrali zaživa. Developer si toho byl vědom a nabídl kosmetické ústupky za maximální cenu.

Zásadním úspěchem podle politiků je, že stavba bude na jednom konci nižší. Již nedodávají, že na druhém konci bude zase vyšší a celková velikost se nezmění. Druhým zásadním úspěchem je, že stavbou povede průchod v ose ulice Františka Křížka. Průchod končící u hřbitovní zdi v ulici, kde nic není, je nepochybně kriticky důležitý. Neobstojí ani argument, že v místě současného hřbitova by mohla někdy ve vzdálené budoucnosti být stanice rychlodráhy na Kladno a že existence průchodu zkrátí cestu od tramvaje. Nejbližší zastávky MHD jsou zcela jinými směry a i tak průchod zkrátí cestu o pár desítek metrů.

Výměnou za to radnice přistoupila na drakonické sankce za i to nejmenší „odmítnutí poslušnosti“ v dalším řízení, prodloužení nájemní smlouvy a výrazně menší množství peněz, které dostane za pronájem pozemku. V podstatě jediné, k čemu se Městská část nezavázala je, že starosta osobně provede striptýz na slavnostím otevření nákupního centra.

Hřích třetí: Doprava

Pod vládou současného vedení byl na Praze 7 vyhlášen čistokrevný dopravní džihád. Z výroků i činů politiků na sedmičce vyplývá, že si myslí, že lidé jezdí autem z čiré rozmařilosti a že ve chvíli, kdy se jim dostatečně znepříjemní život, se umoudří a přestanou s tím.

Takže tady máme nesmyslné cyklopruhy, kterými nikdo nejezdí (cyklisté jezdí zásadně po souběžně vedoucích chodnících, zákon nezákon), zúžení ulic, zónu 30 a další dopravní šikanu. Vybudována byla pod záminkou bezpečnosti chodců, ovšem v místech, kde v zaznamenané historii nikdy žádné nehody nebyly.

Praha 7 se také stala obětí různého dopravního experimentování. Příkladmo „co se stane, když na jedné z největších křižovatek vypneme dopravní signalizaci?“. O získání informací o důvodech a vyhodnocení experimentu s vypnutím semaforu na Strossmayerově náměstí se snažím dlouho a marně. Momentálně je to ve fázi soudní žaloby.

Hřích čtvrtý: Parkování

Sedmičkoví politici se chlubí tím, že vytvořili 300 nových parkovacích míst. Přesný seznam těchto míst jsem nenašel, ale ze subjektivního pozorování soudím, že ta místa vesměs vznikla dvěma způsoby:

Prvním je snížení počtu jízdních pruhů na vyústění magistrály a podobných místech, které na sedmičku přivedlo zpět dopravní zácpy, které nakrátko zmizely po otevření tunelu Blanka.

Druhým je vytvoření parkovacích zón v ulici Za elektrárnou, podél Vltavy. To se ovšem obyvatel Prahy 7 nijak netýká, protože tam nejsou žádné obytné domy. K těm nejbližším je to odhadem kilometr vzdušnou čarou. Jediným efektem je vytáhnout peníze z návštěvníků Stromovky, situaci s parkováním to nijak nezlepší.

Jediný podstatný moment, kdy přibylo na Praze 7 parkování, bylo otevření komerčně provozovaných garáží pod Letenskou plání. Na tom se ale vedení radnice nijak nepodílelo.

Parkovací místa v ulicích reálně zmizela. V souvislosti se zavedením zóny 30 bylo zakázáno parkování na desítkách míst, kde se předtím normálně a bez jakýchkoliv problémů parkovalo.

Hřích pátý: Čistota v ulicích

Jeden z hlavních bodů v minulé volební kampani byla čistota v ulicích Prahy 7. Za čtyři roky jsem nezaznamenal žádnou změnu. Zaznamenal jsem jenom světový unikát: snahu o snížení množství odpadků snížením množství odpadkových košů. Praze 7 se nelíbilo, že lidé některé odpadkové koše příliš využívají, takže je buďto přemístili tam, kam chodí méně lidí (abyste si museli pro vyhození odpadku „zajít“) nebo je zrušili bez náhrady.

V Disneylandu kdysi zjistili, že člověk je ochoten ujít průměrně 30 kroků (různé zdroje uvádějí mírně různé hodnoty) s odpadkem v ruce, než ho hodí na zem. Proto jsou tam odpadkové koše 30 kroků od sebe. Praha 7 se zjevně rozhodla vydat zcela opačnou cestou.

Hřích šestý: Neprůhledné rozhodování

Praha 7 Sobě získala nadpoloviční většinu v zastupitelstvu. S takovým úspěchem nepočítala, takže většinu rozhodnutí činí úzká skupinka lidí, zbytek zastupitelů tvoří jejich přátelé a příbuzní, kteří se nijak neprojevují, jenom zvedají ruce podle pokynů.

Rozhoduje se za zavřenými dveřmi podle hesla „necháme je vykecat a pak to uděláme tak, jak jsme se dohodli“. Typickým příkladem může být proces výběru sídla nové radnice. V rozporu se závěry referenda se výběrové řízení nekonalo podle pravidel zákona o veřejných zakázkách.

Zájemci měli pouhých deset pracovních dnů (navíc v době volna a dovolených), aby podali své nabídky. Na vypracování posudků o stavu budov měly najaté firmy jenom čtyři pracovní dny. Členové komise pro výběr sídla měli na jejich zhodnocení jenom pět hodin, což je pořád lepší než zastupitelé, kteří podklady pro zodpovědné rozhodnutí o čtvrt miliardě korun dostali hodinu před jednáním, svolaném navíc narychlo a v rozporu se zákonem.

Vše prošlo podle plánu: peníze za budovu v havarijním stavu dostala firma sídlící na Panenských ostrovech.

Hřích sedmý: Otevřenost

Otevřenost jednání byla další z podstatných bodů volebního programu Prahy 7 Sobě. Naplnili ji způsobem vpravdě svébytným.

Je pravda, že radnice zveřejňuje informace v podstatně větší míře, než předtím. Doslova zahlcuje občany těmi informacemi, které buďto pokládá za vhodné, nebo bezcenné a nebo pokud je už příliš pozdě na to, aby se něco dalo změnit. Informace nevhodné naopak pečlivě tají.

Kolik stálo uspořádání architektonické soutěže na novou radnici se občané dozvěděli až po podání žaloby k soudu. Získání právního posudku k Paláci Stromovka mi trvalo rok a čtvrt a musel jsem se kvůli tomu osmkrát odvolat. Městská část vedená držitelem ceny Bílá Lilie ( za mimořádný přínos při prosazování principu transparentnosti ve veřejné správě ) zvolila sabotážní taktiku opakovaného vydávání zjevně špatných rozhodnutí, které si nechala donekonečna vracet nadřízeným orgánem a následně vydala rozhodnutí trpící týmiž vadami.

#

Praha 7 Sobě se vlády nad sedmičkou zmocnila zejména pro naprostou neschopnost svých předchůdců, zejména z řad tehdejší ODS a ČSSD. Pro mnoho lidí to byla volba z nouze. Situace v Praze jako takové je, bohužel, dosti podobná té na sedmičce před čtyřmi lety.

Technická poznámka: Název spolku „Praha 7 Sobě“ uvádím s velkým S, přestože je to v rozporu s pravopisnými pravidly, neboť přesně tak se spolek důsledně sám všude označuje.