Území Kosova bylo ve starověku na rozhraní tří indoevropských skupin: Illyrů, Thráků a Řeků. Území se dostalo pod vliv Makedonského království a od 1. století
n. l. bylo začleněno do římské říše jako součást
provincií Macedonia a Moesia. Část obyvatelstva se romanizovala (pozdější Rumuni). Po rozpadu římské říše toto území
náleží k východořímské provincii Dacia.
Středověk
V 6.–7. století do této oblasti přišli Slované, kteří se stali dominujícím etnikem.
Slované postupně vytlačili původní obyvatelstvo směrem k pobřeží či na jih
a toto území se stalo základnou pro jejich nájezdy na Byzantskou říši a budování
jejich vlastního státu.
Od 11. století zde bylo stavěno několik
pravoslavných klášterů. Kosovo a sousední Metochii Srbové
proto považují za kolébku a zároveň i hrob své středověké státnosti
(království Rašky a pozdějšího sjednoceného Srbska)
i duchovní centrum země – město Peć bylo v
letech 1346–1463 a znovu 1557–1766 sídlem srbského
patriarchy. Z kosovského města Prizren ovládal car Dušan IV. Silný (vrstevník českého krále Karla IV.) velkou část Balkánu a aspiroval na postavení
byzantského císaře. Následný úpadek srbské a především byzantské říše dal šanci
novému nepříteli, Osmanské říši. Postup osmanských
Turků směrem do nitra Balkánu vedl nakonec k rozhodnému
střetu. Dne 28. června 1389 se
odehrála bitva na Kosově poli, v níž bylo
srbské vojsko vedené knížetem Lazarem poraženo
tureckým vojskem. Krvavá bitva skončila z vojenského hlediska nepříliš
výrazným vítězstvím Turků, ovšem z politického hlediska znamenala pro
Srbsko katastrofu a hluboce ovlivnila následné dějiny Evropy. Turci měli
otevřenou cestu k výbojům na sever (o sedm let později padla Druhá bulharská říše a poté i další
jihoslovanské státy).
Během vlády Osmanské říše nad balkánskými národy, bezmála trvající pět
staletí, Albánci, podobně jako nemalá část Slovanů
v Bosně – dnešní Bosňáci – přijala tehdejší státní
víru, islám. Muslimové byli po všech stránkách
zvýhodňováni, méně často např. čelili perzekucím a platili rovněž nižší daně,
ale zato museli sloužit ve vojsku. Ke změně etnicko-náboženské situace Balkánu
také přispěla „daň krve“ (povinné odvody křesťanských chlapců do janičárských jednotek) a vyvraždění velké části
původní slovanské (křesťanské) šlechty Turky.
No comments:
Post a Comment