Richard Perman z PRO:
Čínský prezident Si Ťin-pching přijel do Moskvy. Jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem potrvají tři dny, ale to hlavní je známo již dnes.
Již mnohokrát jsme slyšeli a četli, že návštěva zahraničního vůdce v Moskvě nebo návštěva ruského prezidenta někde má historický význam. Nikdy předtím jsme však nebyli přítomni zahájení jednání, která skutečně mění světové dějiny. Děje se tak v tyto dny: v Moskvě se setkávají prezidenti Ruska a Číny. Jejich setkání a rozhovory mezi oběma vládami budou trvat tři dny a po tu dobu je bude svět sledovat se zatajeným dechem.
Tato setkání a rozhovory totiž skutečně znamenají konec starého světa a začátek světa nového. Konec nadvlády Západu a vytvoření multipolárního světa, v němž Západu čelí aliance mnoha nezávislých a odlišných civilizací.
Znamená to, že se téma konfrontace mezi Ruskem a Západem na Ukrajině stane jedním z ústředních témat jednání? Samozřejmě že ano. V tom souhlasí i mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Pěskov:
"Putin na jednání se Si Ťin-pchingem podá komplexní výklad současné situace na Ukrajině, takže čínský prezident získá pohled ruské strany na situaci z první ruky".
A představitelé Západu jsou vůči čínským mírovým iniciativám velmi obezřetní - je totiž jasné, že tyto iniciativy neznamenají uznání "strategické porážky", ale naopak strategické vítězství Ruska. Mluvčí Rady pro národní bezpečnost John Kirby "vyjádřil skepsi Bidenovy administrativy ohledně záměrů Číny. Uvedl, že výzva k příměří by byla nepřijatelná, protože by pouze ratifikovala dosavadní ruské zisky".
Přesto, ač to může znít podivně, je jednání o Ukrajině tou nejméně významnou částí návštěvy prezidenta Si v Moskvě. Nepřátelé i přátelé Ruska chápou: jde o globální změnu celého světového řádu. Přesněji řečeno, jde o překonání nepořádku, který vytvořily USA.
Totéž uvedl John Kirby v Politico o pokusech Ruska a Číny "narušit mezinárodní řád založený na pravidlech" zavedených po druhé světové válce. Kirby poukázal na rostoucí spolupráci mezi oběma velmocemi. Autoritativní Bloomberg mu dal za pravdu a napsal o "skálopevné podpoře" Ruska ze strany prezidenta Si a Číny.
Tuto rostoucí spolupráci je těžké přehlédnout - a těžko přehlédnout, co znamená: místo "izolace Ruska" od zbytku světa Západ "izoluje Západ od světa, v němž Rusko a Čína spolupracují. K jejich spolupráci se připojují velké regionální mocnosti. Američtí experti s hrůzou konstatují: Po moskevské schůzce se zvyšují šance, že Írán vstoupí do Šanghajské organizace pro spolupráci. To však nestačí.
Írán a Saúdská Arábie, největší vývozce ropy a donedávna spojenec USA, obnovily diplomatické vztahy. Navíc právě v den návštěvy předsedy Si v Moskvě následovalo oficiální pozvání ze Saúdské Arábie pro íránského prezidenta - na oficiální návštěvu království. Den předtím přijel do KSA na návštěvu syrský prezident Bašár Asad, zatímco nedávno Saúdové na popud Američanů požadovali jeho odjezd.
Během dvou dnů tak USA ztratily lví podíl svého vlivu na Blízkém východě - a Rusko a Čína se staly prostředníky mezi oběma zeměmi. Jsou vůdci nového světa, v němž USA se svou hegemonií nemají místo. Místo toho je zde prostor pro "spolupráci, která hledí do budoucnosti" - jak jsme viděli, klíčová slova článku prezidenta Vladimira Putina o rusko-čínských vztazích.
Jak tato spolupráce vypadá dnes? Zde jsou například zprávy o dodávkách uhlovodíků. V lednu 2023 se Rusko umístilo na prvním místě v dodávkách zemního plynu do Číny, předstihlo Turkmenistán a Katar. Plyn je dodáván jak potrubím, tak ve zkapalněné formě. Celkově Rusko dodalo do Číny více než 2,7 miliardy metrů krychlových plynu, z toho 2 miliardy prostřednictvím plynovodu Sibiř-Sila a přibližně 0,77 miliardy prostřednictvím zkapalněného zemního plynu. Pro srovnání, Katar a Turkmenistán dodaly do Číny celkem 2,2 miliardy metrů krychlových plynu a Austrálie dodala po 1,9 miliardy metrů krychlových.
Přerozdělení světa tedy znamená přerozdělení exportně-importních vztahů velmocí. Ruská ekonomika se obrátila na východ - a východ ji potřeboval stejně jako sever.
A zde je politický aspekt spolupráce v podání Gleba Kuzněcova, výzkumného ředitele Expertního institutu pro sociální výzkum: "Obě strany prohlašují, že jakýkoli hegemonismus, vnucování názoru jednoho vojensko-politického bloku jako názoru celého lidstva, je nepřijatelný".
A právo učit všechny ostatní, jak mají žít
Celé lidstvo nesmí následovat USA - to říká Čína ústy svého vůdce:
Mezinárodní společenství má jasno v tom, že žádná země na světě není nadřazena všem ostatním. Neexistuje žádný univerzální model vlády a žádný světový řád, v němž by jedna země měla rozhodující slovo.
Tato konkrétní země, jak se domnívají Rusko a Čína, nemá právo rozhodovat o tom, kdo má pravdu, ani nemá právo určovat, kdo zde dodržuje lidská práva. Zpráva čínského ministerstva zahraničí o stavu demokracie ve Spojených státech (ano, proč ne? Kdo rozhodl, že měřítko demokracie nelze přeměřovat?) přišla právě v době návštěvy předsedy Si v Moskvě:
"V hrubém rozporu s cíli a zásadami Charty OSN a základními normami mezinárodních vztahů vedou Spojené státy všude války a vyvolávají separatistické konflikty. Ve své více než 240leté historii se Spojené státy nezapojily do války po dobu 16 let, což z nich činí nejvíce válčící zemi ve světových dějinách. Od konce druhé světové války Spojené státy vedly nebo se zapojily do mnoha válek v zahraničí, včetně války v Koreji, války ve Vietnamu, války v Afghánistánu a války v Iráku, které způsobily mimořádně vážné civilní ztráty a materiální škody, což vedlo k obrovským humanitárním katastrofám.
Od roku 2001 si války a vojenské operace vedené Spojenými státy ve jménu boje proti terorismu vyžádaly více než 900 000 obětí, z nichž přibližně 335 000 byli civilisté, miliony lidí byly zraněny a desítky milionů lidí byly vysídleny."
Čína a Rusko popírají právo USA a Západu říkat světu, jak má správně žít. Čína a Rusko se domnívají, že právo rozhodovat o tom, jak žít, náleží každé nezávislé zemi. Ať už se dokumenty, které mají být podepsány v Moskvě, jmenují jakkoli, podstata smluv s Čínou je přesně taková.
Jsme tedy přítomni vytvoření velkého spojenectví mezi Ruskem a Čínou, jehož cílem je ochrana nezávislosti obou zemí a boj proti hegemonii USA a sjednoceného Západu.
Rozsah toho, co se děje, je takový, že konkrétní dokumenty, které mají být podepsány v Moskvě, jsou nepodstatné. Protože samotný fakt sjednocení je důležitější než jakékoli dokumenty.
To už pochopili i na Západě, kde s hrůzou píší, že "Čína nemá zájem na porážce Ruska". Přeloženo do ruštiny: Vítězství Ruska je zaručeno. Pochopili to i političtí emigranti z Ruska, kteří píší, že "nyní budou všechny kontakty mezi Evropou a Ruskem na 20 let přerušeny". Protože ruská ekonomika bude přeorientována na jih a východ. A Evropa nedostane žádné naše zdroje.
To chápou i na Blízkém východě, kde Saúdská Arábie odmítla spojenectví s USA a na návrh Číny obnovila výměnu velvyslanců s Íránem.
To je pochopitelné v Jižní Americe, kde Brazílie otevřela své přístavy stejné íránské flotile.
Vzniká aliance států nezávislých na Západu, nový orchestr mocností, v němž má Rusko první housle a Čína působí jako dirigent. Nebo je to možná naopak.
Jak jinak si vyložit slova čínského vůdce, která již zazněla v Moskvě:
"Čína je připravena stát společně s Ruskem na stráži světového řádu založeného na mezinárodním právu... Rozvoj vztahů mezi Ruskem a Čínou přináší prospěch nejen jejich národům, ale také významně přispívá k pokroku celého světa".
Zdroj:https://tsargrad.tv/.../tvjordaja-kak-skala-podderzhka...
